Sardinie – srpnová příroda
Sardinii jsem navštívila koncem srpna 2023. Obecně lze říci, že v té době ve velice horkém prostředí je tráva suchá, stromy a keře zelené. Většina rostlin je v té době už odkvetlá. Ve vnitrozemí ostrova panuje vyšší teplota než u pobřeží. Nejvyšší teplotu, kterou jsem ve vnitrozemí zažila bylo 39° ve stínu. Vnitrozemí je hornaté, s farmami, s háji olivovníků a dubu korkového. Západní návětrné pobřeží má často zlatavý písek, mimo zálivy je vhodné k surfování. Východní pobřeží s bílými plážemi je pozvolna se svažující. Hodně východního pobřeží je také hornaté a kamenité.
Na následujících fotografiích je nádherné svítání, které jsem zažila u jezera Lego di Liscia. Je to umělá nádrž se zásobou pitné vody pro východní pobřeží. Nedaleko se nachází i jeden z nejstarších olivovníků na světě, stáří se odhaduje na neuvěřitelných 4000 let.
S volně žijícími živočichy jsem se moc nesetkala. Zde je sameček druhu Trithemis annulata. Mimo jižní Evropu se tento druh vážky vyskytuje také v Africe, na Blízkém východě a Arabském poloostrově. Hmyz, který po přistání okamžitě sklopí křídla před sebe, se nazývá dropwing. Samička klade vajíčka pod vodní hladinu při přeletu nad ní. Larvy se vyvíjejí rychle, takže tyto vážky jsou schopny využít k rozmnožování i dočasné vodní plochy. Larvy jsou agresivními predátory jako dospělé vážky.
Toto je Tylopsis lilifolia. Je rozšířen ve Středomoří, v severní Africe, na Blízkém východě, v Iránu a na Kavkaze. Má dvě barevné formy, jedna je zelená a druhá hnědá jako na fotce. Druhá forma žije v suchých lokalitách. Dospělý hmyz je k vidění od srpna do října.
Typická krajina vnitrozemí.
Často je k vidění ve volné přírodě i v zahradách opuncie. Je to opuncie mexická, která na Sardinii byla dovezena v 16. století a zdomácněla tam. Pěstuje se pro plody, které se sklízejí na přelomu srpna a září. Zvykem je sklizeň zahájit až po prvním dešti po dlouhém suchém letním období.
Typická pobřežní krajina.
Severní pobřeží ostrova.
Západní pobřeží ostrova.
Východní pobřeží.
V příbojové zóně je na Sardinii k vidění Sasanka koňská (Actinia equina). Vyskytuje se ve Středomoří, v severovýchodním a východním Atlantiku. Dosahuje velikosti 6 cm průměru, její chapadla jsou 10 cm dlouhá. Za odlivu se ocitá mimo vodu, zatáhne chapadla a vypadá jako bábovička. Při přílivu opět vytáhne ramena a živí se drobnými vodními živočichy.
Na další fotografii je Přílipka modravá (Patella caerulea). Žije v příbojové oblasti Středozemního a Jaderského moře, v Portugalsku, Azorách, Madeiře a Kanárských ostrovech. Dýchá věncem plášťových žaber. Za odlivu je nehybně přisátá ke skále a nechává se omývat vlnami. Za přílivu se pomalu pohybuje po kameni a pase na řasách.
Moře u pláží Sardinie je velice průzračné, stojíte-li v hloubce, vidíte si na nohy, ale přesto přehlédnete množství různých druhů větších i menších ryb. Mají dokonalé maskování. Jsou smetanové až pískové barvy, s různými tečkami, skvrnami a proužky. Tento vodní svět je úžasné pozorovat např. v celoobličejové šnorchlovací masce.
Jak již jsem psala, v srpnu toho na Sardinii už moc nekvete. Toto je Bugenvilea (Bougainvillea), ale nenechme se zmýlit, je rovněž po odkvětu, ta fialová nádhera jsou listeny, odkvetlé kvítky vidíme v jejich středech. Je to původně druh z Brazílie, do Evropy jej přivezl mořeplavec Louis Antonie de Bougainville, po kterém dostala jméno.
Pokud se chcete dovědět o mém putování Sardinií více, navštivte můj blog na idnes. Najdete tam například fotografie a informace o památce, která nemá obdoby v celé Evropě a celém Středomoří. Je to Altare prenuragico di Monte d´Accoddi, připomínající tvarem pyramidu. Nebo se dovíte více o památkách civilizace Nuragů, které jsou rozeseté po celém ostrově. Články o Sardinii jsou v osmi částech.
https://drahonovska.blog.idnes.cz/