Hmyz/Insect
Vřetenuška komonicová (Zygaena viciae) na vikvi ptačí – nahoře
V ČR žije 15 druhů vřetenušek. Dvě z nich (mokřadní a třeslicová) jsou zařazeny v červené knize ohrožených druhů ČR mezi kriticky ohrožené druhy. Další tři druhy (pozdní, chrastavcová, čtverotečná) jsou vedeny jako ohrožené druhy.
Vřetenuška komonicová je lokálně hojný druh zdržující se na suchých i vlhkých loukách, pasekách, mezích, stepích, lesostepích a lesních okrajích. Ročně se vyskytuje pouze v jedné generaci. Motýli létají od června do srpna a sají nektar často na fialových květech (chrastavec, hlaváč, vikev), ale i jinak zbarvených (řebříček, rmen, kopretina, jestřábník). V létě kladou vajíčka na štírovník, hrachor, vikev a jetel, kde se v srpnu rodí housenky. Housenky přezimují v tzv. stavu diapauzy, na jaře se zakuklí.
Pětitečné druhy vřetenušek se od sebe špatně rozpoznávají. Velice podobná je i vřetenuška pětitečná, žijící ve stejných lokalitách. Má špičatější přední křídla a není tak průsvitná. Třetí tečka na křídlech je vždy menší a oddělená od vedlejší druhé. Je to však lokálně nehojný druh. Housenky se též pasou na štírovníku a jeteli. Motýli dávají přednost nektaru z chrastavce a rozrazilu.
Dalším podobným druhem je i kriticky ohrožená vřetenuška mokřadní. Žije však na vlhkých loukách, mokřadech a rašeliništích. Její druhá a třetí tečka jsou blízko sebe nebo se dotýkají či slévají v jednu. Vajíčka kladou výhradně na štírovník, kde se jím živí housenky. Dospělí motýli sají nektar převážně na fialových květech (čertkus luční, chrastavec rolní, bukvice lékařská, pcháč rolní).
Výrazné zbarvení vřetenušek, tzv. aposematismus, upozorňuje případného predátora na svoji jedovatost. V tkáních housenek i dospělých motýlů je totiž kyanovodík, který dokážou ronit póry. Pokud predátora (ptáka) neodradí už zápach tekutiny, bude si pak po celý život pamatovat odpornou hořkou chuť a do další vřetenušky se tak nikdy více nepustí.
Vřetenušky však nedokážou přežít letní celoplošné strojové sečení luk, kdy jsou posečeny kvetoucí rostliny jejichž nektarem se živí dospělí motýli i rostliny, na kterých se vyvíjejí vajíčka a housenky vřetenušky.
Vřetenuška obecná (Zygaena filipendulae)
Vřetenuška obecná je poměrně hojný druh. Je to naše největší vřetenuška, rozpětí křídel 30 až 38 mm, samičky jsou větší než samečkové. Jako jediný druh má šest červených skvrn na předních křídlech. Dospělí motýli vylézají z kukel počátkem léta, létají v nejteplejších hodinách dne, živí se nektarem květů. Housenky se živý bobovitými rostlinami, zejména štírovníkem růžkatým a čičorkou pestrou.
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) – samička
Přes léto mají kudlanky zelenou barvu, na podzim jsou hnědé nebo béžové. Větší samička může dorůst až do 9 cm sameček maximálně 6 cm. Samička má na bříšku 6 článků, sameček 8 článků a má dlouhá tykadla. Kudlanka dokáže otočit hlavu o 360°. Je jedním z mála druhů hmyzu, který dokáže vnímat člověka. Létá velice nerada, jenom v ohrožení nebo na jiné místo za potravou. Sameček dokáže přeletět několik desítek metrů, samička pouze několik metrů. V červeném seznamu ohrožených druhů ČR je vedena jako kriticky ohrožený druh.
V přírodě je méně samečků než samiček. Pokud se nepovede samičce najít samečka, může se rozmnožovat i nepohlavně a naklást vajíčka neoplozená. Z takovýchto vajíček se však vylíhnou pouze samičky. Vajíčka samička pokryje lepkavým sekretem, který na vzduchu tuhne (něco jako montážní pěna). V tomto tuhém obalu „ootéce“ vajíčka přezimují. Kudlanka patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. Na jaře se líhnou nymfy. Dospívají po 5-6 svléknutích koncem léta.
Kudlanky jsou dravci, kteří využívají svoje maskování. Nehnutě číhají, potom bleskurychle zachytí kořist do svých tzv. „lapavých“ předních nohou a ještě zaživa ji sežerou. Do oběti vypouští látku, která lokálně umrtví její nervovou soustavu a naleptá potravu do kaše, kterou kudlanka snadněji konzumuje. Při nedostatku potravy je znám u kudlanky tzv. sexuální kanibalismus, kdy samička pozře samečka. Pokud je v určité lokalitě mnoho samiček, může dojít i k teritoriálnímu kanibalismu, kdy jedna samička pozře druhou.
Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta)
Historicky se vyskytoval vzácně na jižní Moravě, v 80. letech byl považován v ČR za vyhynulého, od 90. let se začal znovu objevovat. V červeném seznamu ohrožených druhů ČR je veden jako ohrožený druh. Nyní jeho počet rychle vzrůstá. Dospělé brouky můžeme vidět od poloviny dubna do září. Je až 12 mm dlouhý, živí se pylem nejčastěji na pcháčích a kopretinách, ale i jiných květech – významný opylovač. Samička klade vajíčka do půdy, kde se vyvíjí i larvy. Ponravy jsou 30 – 40 mm dlouhé, živí se odumřelými rostlinnými zbytky. Po 3 měsících se zakuklí, vylíhlí brouci v zemi přezimují.
Roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus) – samička
Brouci jsou velcí 19 – 32 mm. Sameček má velká kusadla a hlavu skoro stejně širokou jako štít. Samička má menší kusadla a je celkově menší. Brouky můžeme vidět od května do srpna. Živí se mízou listnáčů, kterou olizují. Larvy se vyvíjejí dva až tři roky ve starých, odumírajících nebo padlých listnatých stromech, nejčastěji dubech a bucích. Ve stromě se i zakuklí, vylíhlý dospělec přezimuje a strom opouští na jaře. Výletový otvor je oválný cca 12 x 8 mm velký.
Smaragdina salicina
Tato mandelinka je dlouhá pouze 4,5 až 6,5 mm. Dospělé broučky je možno vidět od dubna do července. Živí se převážně listy stromů, někdy i jetelem. V květnu klade samička vajíčka, balí je v malých dávkách do hedvábných pytlíčků, které pak pokryje vlastními exkrementy.
Tmavoskvrnáč vřesový (Ematurga atomaria) – sameček
V pozdním odpoledni můžeme třeba na louce u lesa zahlédnout tohoto drobného nočního motýlka (rozpětí křídel 30 mm). Jeho zbarvení je velice variabilní. Samička má tykadla nitkovitá, sameček hřebenovitá. Objevuje se ve dvou generacích od dubna do září (ve vyšších nadmořských výškách pouze v jedné generaci). Patří do čeledi píďalkovitých. Název je odvozen od typického pohybu housenek – smyčkovitě vzdalují tělo od podkladu a znovu napínají, jakoby „měřily pídě“. Housenky nejsou příliš vybíravé, živí se na různých rostlinách, ale nejčastěji na vřesu, odtud je odvozeno jeho druhové jméno. Kuklí se v zemi.
Saranče obecná (Chorthippus parallelus) – mladá nymfa vyhřívající se v jarním sluníčku
Název „saranče“ je rodu ženského. Patří do řádu rovnokřídlých a její hmyzí proměna je tzv. nedokonalá (neprochází stádiem larvy a kukly). Je býložravá (na rozdíl od kobylek, které jsou masožravé nebo všežravé). Nymfy se líhnou na jaře, po 3-4 svléknutích se mění v dospělce s křídly. Samečci při námluvách vydávají jemný vrzavý zvuk třením zadních nohou o křídla (na rozdíl od rušivého silného zvuku kobylek, které třou křídly o sebe navzájem). Samičky kladou vajíčka do země. Zajímavostí je, že saranče má sluchové orgány (tzv. tympanální orgány) po stranách prvního článku zadečku (kobylky na holeni pod kolenem předních nohou). Základním znakem jak rozpoznat saranče od kobylky je to, že saranče má krátká tykadla, kdežto kobylka je má hodně dlouhá.
Soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus)
Samci si hlídají svoje teritoria na prosluněných okrajích porostů s vysokými travinami a nektaronosnými rostlinami. Samičky kladou vajíčka jednotlivě, většinou na závětrná místa, na listy vyšších trav, kterými se pak budou živit mladé larvy. Housenky si vytváří rourky ze stočeného listu, z kterého vylézají jen za potravou. Na zimu si dělají obydlí z vícero listů, v němž se na jaře zakuklí.
Krytohlav hedvábitý (Cryptocephalus sericeus)
S touto 6 – 7 mm velkou mandelinkou se můžeme setkat od května do srpna. Živí se pylem nejraději na žlutých květech, ale i jiných. Při ohrožení dělá mrtvého a padá k zemi. Samička při kladení každé vajíčko obalí exkrementy. Larvy žijí v listové hrabance a živí se spadaným listím. Staví si kolem sebe soudečkovitý mobilní dům z trusu a hlíny, ve kterém se později i zakuklí. Putují tak, že hlavu a nožičky mají vystrčeny z mobilního příbytku, zbytek zranitelného těla je ukryt v soudečku. Při ohrožení se larva stáhne do příbytku, otvor zašpuntuje svojí pevnou hlavovou kapslí.
Ohniváček černokřídlý (Lycaena phlaeas)
Motýly můžeme vidět od dubna do září. Ročně se vyskytují ve dvou až třech generacích. Upřednostňují slunná stanoviště s řidší vegetací a dostatkem květů. Jsou to rychlí letci. Samečci si hlídají svá teritoria, rádi posedávají na vyšších rostlinách, kde mají dobrý výhled. Sameček předvádí samičce zásnubní tanec. Samička klade vajíčka po jednom na spodní stranu šťovíku, kterým se pak živí housenky. Většinou přezimují na spodních stranách listů housenky, někdy může přezimovat i dospělý motýl nebo vajíčka.
Klopuška hajní (Apolygus lucorum)
Tuto ploštici 5 – 6 mm dlouhou můžeme vidět nejčastěji na pelyňku (jako na fotografii) od července do října. Je to hmyz s proměnou nedokonalou. Dospělci i nymfy se živí sáním rostlinné šťávy. Samička klade vajíčka v řadách pod květenství do lodyh pelyňku. Klopušek je hodně druhů, některé druhy považují zemědělci za škodlivé.
Pěnodějka červená (Cercopis vulnerata)
Přestože má výstražné zbarvení, není jedovatá – Batesovy mimikry. Žije ve vyšších a horských polohách, na křovinatých svazích a travnatých plochách. Dospělí i nymfy se živí rostlinnými šťávami. Dospělce můžeme vidět od května do srpna. Dosahují délky až 10 mm. Pomocí zadních nohou dobře skáčou – až 70 cm. Samička klade vajíčka koncem léta.
Larinus planus
Tento nosatec, 5 až 10 mm dlouhý, se někdy uvádí jako Larinus carlinae, jindy je rozlišení v délce druhého článku tykadel, kdy planeus ho má delší než první článek. Je vázán na pcháč (bodlák). Dospělí broučci tráví zimu v podestýlce, vylézají na jaře, když teplota stoupne nad 22°C. Samička naklade vajíčka po jednom do květního pupenu bodláku, kde se vyvíjí larva a následně se i zakuklí. Dospělci se líhnou na konci léta nebo na podzim. Původně evropský druh byl zavlečen do Severní Ameriky. V Kanadě se používá jako prostředek biologické ochrany proti invaznímu druhu bodláku. Bohužel časem zjistili, že nosatec napadá i původní neinvazní druh bodláku.
Housenka bourovce ostružiníkového (Macrothylacia rubi)
S těmito housenkami nočního motýla se můžeme setkat na podzim, kdy putují krajinou a hledají si vhodné místo k přezimování. Při vyrušení se stočí do klubíčka. Nejčastěji se živí listy ostružiníku a maliníku, ale i jinými nižšími rostlinami. Po přezimování se v dubnu zakuklí, po třech týdnech se líhnou dospělí motýli. Vajíčka samička klade na nejrůznější rostliny.
Pastičky mravkolva běžného (Myrmeleon formicarius)
Dravé zavalité larvy s velkými kusadly žijí zahrabané v sypkém materiálu, často na okrajích lesů nebo v písku pod převisy skal, kde jsou chráněné před deštěm. Nejčastější kořistí jsou mravenci. Když mravenec vleze na okraj nálevkovité pasti, larva na něj začne házet jemný materiál, kterým ho shodí k sobě na dno. Má mimotělní trávení, do oběti vstříkne enzymy, které způsobí, že se vnitřní orgány přemění v tekutinu a tu larva potom vysaje. Larva dvakrát přezimuje. Kuklí se v zámotcích, utkaných z jemných vláken, kterými jsou spojena zrnka písku. Dospělý hmyz se larvám vůbec nepodobá, je štíhlý s dlouhými průsvitnými křídly, léta večer.
Pěnové obydlí nymfy pěnodějky
Pěnodějek je několik druhů. Nymfy si stavějí pěnová hnízda na rostlinách, v přízemních růžicích nebo u kořenů. Pěna chrání nymfu před predátory, horkem a chladem. Pěnu si vyrábí smísením tekutých výkalů s výměšky pěnových žláz, tekutina zmýdelnatí a larva do ní vhání vzduch kroutivými pohyby zadečku.
Vajíčka bázlivce vratičového (Galeruca tanaceti)
V dubnu vylíhlé larvy se živí vratičem obecným, jehož květy jsou prudce jedovaté, popřípadě řebříčkem obecným. V létě již dospělí brouci prodělávají diapauzu, aktivní jsou znovu až na podzim, kdy se rozmnožují. Pokud jsou tito černí brouci vyrušení, pustí se rostliny, na které právě jsou a padají do podrostu jako mrtví. Samičky před kladením mají hodně zvětšená bříška, jsou větší než samečkové. Kladou žlutooranžová vajíčka, která na vzduchu tuhnou a tvoří tmavě hnědé shluky. Kladením vajíček až na podzim trochu eliminují napadení parazitickými vosičkami „Oomyzus galerucivorus“, které jsou necelý jeden milimetr dlouhé a celý svůj vývoj prodělávají uvnitř vajíček.
Slunéčko sedmitečné
Šidélko ruměnné
Páteříček
Kněžice vyhřívající se v podzimním slunci
